Do expozice generála Laudona v Návštěvnickém centru Nový Jičín byla umístěna část knihovny tohoto slavného vojevůdce. Jedná se přibližně o něco přes tisíc svazků. Některé z nich si generál nechal označit svým supralibros, tj. na vazbě vytlačeným a zlaceným erbem, v některých nalezneme i jeho osobní podpis.

Knihy pocházejí ze 17 a především z 18. století, z doby jeho života. Jsou vevázány do kožených nebo polokožených vazeb, často na hřbetech zdobených zlacenými ornamenty. Nejčastěji se setkáme s knihami v němčině a francouzštině, dále v italštině či angličtině. Nepřekvapí, že jejich obsahem bývají často militaria, tj. knihy o vojenství, válečných operacích, stavbě pevností apod. Dalším četným tématem je soudobá politika, historie, právo, místy též cestopisy.

Z historie

Generál Gideon Ernest vlastnil v letech 1763-1776 zámek Bečváry a shromáždil zde odbornou knihovnu, kterou mu pomáhal vytvořit německý básník Christian Fürchtegott Gellert (1715-1769), s nímž se generál seznámil v Karlových Varech. Slavný básník poznamenal „musel jsem mu zřídit knihovnu, protože si posteskl, že v mládí nemohl studovat.“ Knihovna obsahovala vedle militarií beletrii, filosofii a právo. Po prodeji zámku byla knihovna pravděpodobně odstěhována za rakouský zámek Hadersdorf a později se stala základem loudonské knihovny na zámku v Bystřici pod Hostýnem.

Zámek Bystřici pod Hostýnem zakoupil v roce 1650 Jan z Rottalu. V letech 1650-1673 zde byla jeho knihovna [ELVERT], ale její další osud není znám. Bystřici pod Hostýnem zdědil Johann Nepomuk (1765-1827), syn Jenofefy (1741-1810) provdané za (Augusta) Emanuela hraběte Wengerského (1727-1768), který zámek vyzdobil, zřídil zde park a věnoval se hudbě. V roce 1805 přijal predikát "Montelabate". Byl poslancem moravského zemského sněmu a zemřel bezdětný. V bystřickém zámku vybudoval knihovnu, o jejímž obsahu nás informuje katalog z počátku 19. století „Catalogue de la Bibliotheque du Monsieur le Comte Jean Wengersky – Montelabate Seigneur de Bistritz“ [Nedělníková, MZA Brno, Fond G 194 Rodinný archiv Laudonů Bystřice pod Hostýnem, inv. č. 1179,].

Jde o lokální katalog (sled je podle skříní, řad a pořadí na polici) s autorským rejstříkem, v popisech je uveden titul, autor, místo a rok vydání, a formát knihy. Tento katalog obsahuje téměř 700 titulů, z toho přes 100 titulů v italštině, většinou jde o beletrii, poesii a teatrália, přes 360 titulů francouzských - romány, tištěné korespondence, historie, filosofie a přírodní vědy, a přes 220 je titulů je německých. Tyto obsahují historii, lovectví, encyklopedie, antické autory, cestopisy, přírodovědu a zahradnictví. Na konci soupisu je seznam asi 30 map a plánů. Naprostá většina knih byly vytištěna v 18. či počátkem 19. století, ojediněle v 17. století, jeden titul pochází ze 16. století [je dodnes Anfang – citace ze Soupisu …]. Řada knih (ca jedna čtvrtina) se stala součástí loudonské knihovny, ale asi šlo o cílený výběr. U několika záznamů je poznámka tužkou "Loudon", u několika dalších poznámka "Vetter". Kam se poděly zbývající knihy není zřejmé. Je možné, že tato sbírka byla poškozena při požáru zámku v roce 1833. Hrabě Wengerský si knihy nijak neoznačoval, v současné bystřické knihovně se dochovala pouze jedna kniha s jeho podpisem. 

Za života Johanna Nepomuka hraběte Wengerského se na zámku také shromáždil soubor teatrálií, který byl v roce 1815 sepsán – „Kathalog Deren Theater Büchern von Bystržitzer Schloss Theater. Verfast am 9ten Juny 1815.“ Tento soubor obsahoval přes 900 titulů libret divadeních her a oper z přelomu 18. a 19. století, většinou v němčině. Popisy jsou velmi stručné, obsahují číslo (signaturu), název díla, formát a jen místy autora. Divadlo se na bystřickém zámku hrálo již v době hrabat Rottalů, ale Johann Nepomuk Wengerský zde zřídil divadelní sál a založil ochotnický soubor a kapelu. Divadlo bylo vybaveno jedenácti proměnami s kulisami a kostýmy. I když divadelní činnost na zámku pokračovala i za svobodných pánů z Loudonu, tato knižní sbírka se rozhodně nestala součástí dodnes dochované bystřické knihovny. Ač je nápadné, že teatralia z tohoto katalogu se ve velké míře objevují ve sbírce zámku Radenín, kterou shromáždil Filip František hrabě z Kolowrat-Krakowský (1756-1836), nepodařil se najít důkaz o tom, že by šlo o totožnou sbírku.

Protože Johann Nepomuk Wengersky z Montelabate zemřel bezdětný, zdědila zámek Bystřici jeho nevlastní sestra, dcera jeho matky Jenofefy (1741-1810) podruhé provdané za Johanna Ferdinanda hraběte z Fünfkirchenu (1741-1789), Amalie (1776-1849), která se v roce 1791 provdala za Johanna Ludwiga Alexandra svobodného pána z Loudonu (1767-1822) a Bystřici zdědil jejich syn Olivier z Loudonu (1795-1881), prasynovec slavného generála Gideona Ernesta z Loudonu (1716-1790).

Generál označoval své knihy zlaceným heraldickým supralibros na kožených barokních vazbách, nebo podpisy. Z jeho knihovny tak pochází prokazatelně ca 500 titulů, ale lze předpokládat, že jde o většinu knih z 18. století, které se dnes v bystřické knihovně nacházejí. Nepřekvapí, že nejčastějším tématem je vojenství, např. L. A. de La Mamie de Clairac: Abhandlung von der Befestigung im Felde.. Breslau und Leipzig, 1775, G. R. Fäsch: Regeln und Grundsatze der Kriegskunst... Leipzig, 1771,  nebo F. J. ;. de Chastenet Puységur: Grundsatze und Regeln der Kriegs-Kunst... Leipzig 1753. Dalším oblíbeným generálovým oborem byla historie, v jeho knihovně nalezneme dějiny Pruska, Švédska, Dánska, Ruska i Čech, dále biografie o Alexandru Velikém, Friedrichu Velikém, i Marii Terezii, a vzpomínkou na původní generálovu vlast je kniha H. Lettus: Lieflaendische Chronik, Magdeburg 1747. Zajímavostí je německý překlad Koránu z roku 1746. Třetím tématem jsou díla cestopisná a knihy o cizích zemích, např. J. G. Gmelin: Reise durch Sibirien... Goettingen, 1751-1752. Menší množství knihy se věnuje zahradnictví, dále nalezneme zmíněné supralibros na slovnících a encyklopedických knihách. Součástí generálovy knihovny byl také velký soubor map a plánů.

Mapová sbírka obsahuje celkem více než 1000 map a plánů, civilních i vojenských. Civilní mapy jsou většinou ze 17. a 18. století, jde o prospekty evropských měst, mapy evropských států, a mnoho zeměpisných atlasů, např. rukopisná mapa toku Dunaje z roku 1779, rukopisná mapa toku řeky Moravy z roku 1719 nebo rukopisná mapa vojenského kordonu na slezských a kladských hranicích z roku 1763. Z tištěných map lze upozornit na mapu Uher Martia Stiera z roku 1664, G. M. Vischera z roku 1697 a Horního Rakouska z roku 1667. Velmi cenná je Vischerova mapa Moravy z roku 1692 a nechybějí ani známé mapy Čech Johanna Christopha Müllera z let 1720 a 1726. Vojenské mapy, vesměs rukopisné, představují obležení města Bělehrad 1789, ležení vojsk v různých místech, např. v Banjaluce, situační a operační plány rakouských, pruských i ruských vojsk, nákresy pozicí turecké armády, plány pevností na Balkáně i ve střední Evropě.

Knihovnu dále rozšiřovali potomci generálova synovce, Olivier (1795-1881), kterému lze přisoudit četná botanická díla, jeho syn Ernst Olivier (1832-1915). Snad za jeho života byla část knihovny označena heraldickým exlibris s textem "EX LIBRIS LIBERI BARONIS A LOUDON BIBLIOTHECA BISTRICENSIS (HOSTEIN)". 

Posledními rozšiřovateli knihovny byl jeho syn Ernst Gideon (1886-1944), jeho manželka Wilhelmine hraběnka z Thunu a Hohensteinu (1892-1957) a jejich děti.

Ve 30. letech 20. století byli Loudonové nuceni zámek Bystřici pod Hostýnem prodat a odstěhovali se do pronajaté vily ve Ždánicích, snad i s knihovnou. Počátkem 50. let se knihovna ocitla nejprve na zámku ve Valticích, pak byla převezena do zámku Vranov nad Dyjí. V roce byla knihovna odvezena 1962 na hrad Bítov, a odtud v roce 2002 do Muzea Novojičínska, kdy byla v roce 2006 reinstalována. Nyní se část knihovny nachází v Návštěvnickém centru Nový Jičín.