Je tomu již 210 let. V časech průchodů ustupujících vojsk francouzského císaře Napoleona Bonaparte z Ruska naším městem se 25. února 1813 narodil manželům Dominiku a Theresii Bilimkovým druhorozený syn, který dostal jméno Adolph Josef. Po základním vzdělání v rodném městě byl vyslán na gymnaziální studia do Vídeňského Nového Města, kde po dokončení maturity vstoupil roku 1832 do cisterciáckého řádu v klášteře Neukloster u Vídně. Po svém vysvěcení na kněze roku 1836 přijal jméno Dominik, které jej následně provázelo celým životem. V cisterciáckém klášteře měl na starosti fyzikální laboratoře a přírodní kabinet, které se staly jeho novým domovem. O pár let později působil jako profesor klášterního gymnázia se specializaci na přírodovědu, která se stala jeho celoživotní vášní. V roce 1851 se stal zakladatelem Zoologicko – přírodovědné společnosti ve Vídni, která dodnes působí jako jeden z nejstarších přírodovědných spolků na světě. Odborná kvalifikace a bezmezný zájem o studia přivedly následně Dominika Bilimka jako profesora na prestižní vojenské univerzity v Hainburgu, Krakově, Eisenstadtu a na závěr až do nejstarší vojenské školy na světě – Tereziánské akademie ve Vídeňském Novém Městě. Zde již byl v přímém kontaktu s tehdejším arcivévodou Maxmiliánem Rakouským, bratrem císaře Františka Josefa I., který dostal nabídku stát se císařem v dalekém Mexiku. Arcivévoda Maxmilián vyzval tehdejšího profesora náboženství a přírodovědy Dominika Bilimka, aby mu dopomohl k vědeckému přínosu nové zemi za dalekým oceánem a pomohl zde založit a řídit vědecké muzeum. Dominik Bilimek nabídku přijal a takřka půl roku se připravoval na svou životní expedici na arcivévodově zámku Miramare u Terstu. Dne 5. května 1865 přistál Dominik Bilimek se vší svou výbavou v mexickém přístavu Veracruz. Své zážitky z exotické země obratem zasílal v dopisech svému rodnému městu a novojičínský tiskař J. N. Enders je pravidelně otiskoval ve svém periodiku „Beilage zur Biene“. Společně s císařem Maxmiliánem, císařovnou a jejími dvorními dámami se vydával na lovy „nebohých zvířátek“, jak říkali místní indiáni. Nespočet nových přírodovědných, etnografických a archeologických objevů se stalo základem nově zřízeného Národního muzea v Mexiku a velká část putovala také do Evropy. Zcela převratný byl první biospeleologický průzkum jednoho z největších komplexů vápencových jeskyní světa Cacahuamilpa, který v roce 1866 provedl Dominik Bilimek společně s císařem Maxmiliánem. Avšak politická situace byla k mexickému císaři nekompromisní a revoluční vzbouřenci postupně obsazovali nově vybudovanou Maxmiliánovu říši. Jejich tlak donutil rakouské a francouzské expediční sbory k ústupu a císař Maxmilián byl nakonec zajat a popraven. Dominik Bilimek zůstal až do konce a díky tomu zachránil velkou část kulturně-historického a přírodovědného materiálu, který díky anglické lodi převezl do Evropy. Po svém návratu se stal opatem v Miramare a Lacromě a zároveň ředitelem císařského muzea na zámku Miramare. Během svého působení v Miramare se vydával na další dobrodružné vědecké výpravy. Jako kustod muzea podnikl vědecké cesty do Švédska, Norska, Itálie, Sicílie, Palestiny, Egypta, Alžíru a podle posledních zjištění opět i do milovaného Mexika. Své objevy si nenechával pro sebe a pravidelně je zasílal odborným vědeckým kapacitám na přesnou identifikaci. I proto se dnes jeho sbírkové exponáty nachází v muzeích a institucích ve Vídni, Wageningenu, Wiesbadenu, v opatství Heiligenkreuz, Terstu, Londýnské královské botanické zahradě v Kew, Paříži, Lyonu, Washingtonu, New Yorku, na Harvardově universitě v Cambridge, Petrohradě, Kodani, Budapešti, samozřejmě v Mexiku a v Novém Jičíně. V těchto institucích se nachází tisíce sbírkových exponátů ve vztahu na našeho rodáka Dominika Bilimka. Odrazem jeho aktivit jsou i desítky nových druhů fauny a flóry, které dostaly druhový název „bilimeki“. Dominik Bilimek celý život udržoval kontakty se svým rodným městem a rodinou. Stal se spoluzakladatelem Městského muzea v Novém Jičíně, kterému daroval do sbírek tisíce exponátů včetně své vědecké knihovny. Velkou finanční částkou také podpořil založení Rudolfova špitálu – dnešní novojičínské nemocnice a stal se spoluzakladatelem Spolku Novojičínských ve Vídni. Zde v hlavním městě dne 3. srpna 1884 novojičínský rodák a cestovatel po těžké nemoci a záchvatu mrtvice umírá.

Radek Polách

Muzeum Novojičínska